Kolego, zamakejte…

Hodnotící rozhovory, plánování, potenciál pro zlepšení, stanovení cílů na další kvartál či rok, to pravděpodobně známe všichni.

Kdo určuje cíl – šéf? Zaměstnanec? Oba společně? Na co se soustředí Vaši nadřízení? Jak zlepšit to, co dle jejich názoru příliš neumíte, kde si nejste zcela jistí, co není úplně „Vaše parketa“? Chtějí z Vás udělat přeborníka v pracovních dovednostech, které děláte rádi, s lehkostí a přehledem, přestože jsou náročné, navíc Vás baví a jsou v souladu s Vašimi silnými stránkami? Zná vlastně šéf Vaše silné stránky? Podporuje Vás v jejich rozvoji, zlepšování, prohlubování? Nebo se soustředí pouze na slabiny a posílá Vás na školení, kde si máte lépe osvojit činnosti, které Vám nesedí, ve které se „necítíte“? Slovo lépe jsem použila záměrně, neboť v nich pravděpodobně jednička nikdy nebudete.

Z introvertního šéfa oddělení vývoje pravděpodobně neuděláte perfektního speakera, který se při prezentacích před desítkami VIP zákazníků bude cítit dobře. Ani po absolvování mnoha školení to tak zřejmě nebude. Určitě se nějakým způsobem zlepší, ale nejspíš na úkor času, který by mohl věnovat studiu novinek ve svém oboru či svému dalšímu vzdělávání. Navíc pro něj školení i prezentace budou utrpením.

Do jaké míry tedy podporovat slabé stánky? Jak rozvíjet ty silné – to je oč tu běží…

Jak to vidíte Vy? Znáte své silné stránky a pracujete na nich?

Krásy dna

Krásy dna

Troufám si říci, že si všichni myslíme, že jsme si již sáhli na své dno.

Aby Vás kritika „nebolela“

Aby Vás kritika „nebolela“

Udělali jste v dané činnosti vše, jak jste jen nejlépe mohli?

Jak „přežít“ kritiku

Jak „přežít“ kritiku

Kritika je ok, pochybení je výborná zkušenost a zároveň informace, jak to příště udělat jinak nebo lépe