Miluješ mě ještě?

Dostali jste někdy tuto otázku? Jak jste se při ní cítili a co Vám běželo hlavou? O kom vlastně je? Vypovídá více o tom, kdo ji dostal či spíše o tom, kdo ji položil? Neznamená v překladu spíše – Já sám/sama sebe moc nemiluji, miluješ mě aspoň ty? Dokaž mi to, přesvědč mě.

Často tuto otázku pokládají lidé, kteří mají více či méně potíže se sebeláskou a sebehodnotou. Lidé, kteří potřebují potvrzení o své „kvalitě“ z vnějšku, jelikož vnitřně o ní nejsou valně přesvědčeni.

Oba termíny osobně považuji za základ spokojeného bytí. On se pak ten druhý může přetrhnout ve snaze dotazující se osobě svou lásku dokázat, ta však stále bude pochybovat. Možná ani přes 1000 „důkazů“ neuvěří, že ji ten druhý má opravdu rád. Protože se nemá dostatečně rád on sám/ona sama a proto se necítí být hoden lásky ani pozornosti od ostatních.

Kdo jiný by nás však měl mít rád více než my sami. Pokud ani sami sobě nestojíme za to, abychom se měli rádi, proč by nás vlastně měli mít rádi ostatní?

Velmi těžké téma, protože už slovo sebeláska možná může znít příliš „softově“. Zamysleli jste se však nad tím, jak moc se máte rádi a proč? Čeho si na sobě vážíte? Na co jste hrdí?

Zkuste si sepsat seznam 45 věcí, které na sobě máte rádi, obdivujete, kterých si ceníte. Psaní ukončete až ve chvíli, kdy napíšete celý seznam o 45 položkách. Na konec seznamu jednou krátkou větou shrňte to podstatné – své hlavní uvědomění.

Jak se Vám dařilo? Co jste se o sobě dozvěděli?