Na slovíčko…

Jednou z velmi dobrodružných cest sebepoznání je i zkoumání a pozorování vnitřního dialogu. Víte, co Vám vlastně Vaše vnitřní já říká, co ho tíží a po čem touží? Čím se zabývá, když nepřemýšlí nad zadanými úkoly, rozjetými projekty a povinnostmi, které Vás dneska ještě čekají?
V dnešní velmi rychlé době si jen málokdo udělá chvilku času, aby se zastavil a zamyslel nad sebou samotným, svým životem, prací, vztahy, fyzickým i psychickým zdravím, vztahem k sobě. Alespoň na pár minut vystoupil z křeččího kolečka, ve kterém denně na maximální výkon běháme a ani nestíháme vnímat, jak nám skutečně je. Zda vlastně běžíme v tom správném kolečku. Je to naše kolečko? Chceme tam vůbec běžet? Jak moc máte jasno v tom, kam a proč ve svém životě jdete? Směřují tam Vaše aktivity?
Zkuste sami vyrazit alespoň 1x týdně na 45 minut do parku, do lesa nebo se alespoň zamkněte v kanceláři, vypněte naprosto vše co Vás může rušit. Promluvte si se sebou. Překonejte počáteční zvláštní pocity. Možná Vás překvapí, co nového se o sobě dozvíte.

Krásy dna

Krásy dna

Troufám si říci, že si všichni myslíme, že jsme si již sáhli na své dno.

Aby Vás kritika „nebolela“

Aby Vás kritika „nebolela“

Udělali jste v dané činnosti vše, jak jste jen nejlépe mohli?

Jak „přežít“ kritiku

Jak „přežít“ kritiku

Kritika je ok, pochybení je výborná zkušenost a zároveň informace, jak to příště udělat jinak nebo lépe