Tím, že situacím i lidem přiřazujeme určitou „hodnotu“ ve vztahu k nám, hodnotíme je podle toho, zda je my, potažmo náš mozek, vyhodnotíme jako pro nás positivní či negativní, v ne/souladu s našimi cíli a názory, bezpečné či nás ohrožující, ne/sympatické atd., ubližujeme především sami sobě. Hodnocení je pouhým kalkulem našeho, v hlavě nastaveného, často zidealizovaného očekávání a „reálného“ dění.
Mozek má tuto přirozenou tendenci vše pěkně prohnat „kalkulačkou“ předchozích zkušeností a vytvořit nám předpokládaný „výsledek“, hodnotu, kterou pak vnímáme, zabýváme a věnujeme jí svou pozornost i energii. Podle tohoto racionálního úsudku mozku nám vzniknou pocity, které z dané situace či člověka máme, jakož i odhad toho, co nám v budoucnu může způsobit nebo přinést.
I zde jsme schopni vědomě extra výkonnou mašinu v naší hlavě trochu obejít. Je to sice náročně, ale jde to. Zkuste každý den po dobu alespoň 12 – 14 dnů nic a nikoho nehodnotit. Berte věci a události tak, jak přijdou. Neanalyzujte je. Nezatěžujte svou mysl tím, co špatného nám možná přinesou, co vše může v důsledku toho v budoucnu dopadnout černě. Uvidíte, že odpadne mnoho katastrofických scénářů, které si všichni x krát denně úspěšně „píšeme“. Zmizí strach, napětí, podrážděnost, nejistota, obavy, smutek i vztek, zklamání, přehnaná ostražitost. Nepříjemné pocity z kolegů či známých budou pryč. Budeme více v pohodě. Energii i myšlenky budou moci směřovat k naším cílům. Zvýší se koncentrace i kreativita. Zlepší se komunikace s okolím. Přibude energie, positivních pocitů, uvolněnosti. Zkuste co možná nejčastěji „ohlídat“ svůj věčně hodnotící mozek, jedině tím získáte!