Muži a ženy mají extra odlišnou životní energii i způsob vnímání světa a reagování na něj. To není nic nového. Když se nad tím zamyslíme více, je to celkem vtipné. Zatímco pro ženu je např. multitasking naprosto denní či spíše „každo-minutovou“ záležitostí, pánové potřebují nejprve před každou aktivitou provést patřičnou analýzu – co, jak, proč vlastně, co bude výsledek, a zda má smysl se do ní vůbec pouštět. Ještě zdůrazním – analýzu jedné věci. Nedej BOŽE, kdybyste po nich chtěli 2 věci najednou. To by se jejich závity zavařily. Tak to prostě je, ne? :-)

Ale my ženy máme prostě rády AKCI. Milujeme, když se něco děje a když se toho děje HOOODNĚ. Svou páprdovatostí, gaučováním a usedlým způsobem života nás moc neokouzlíte, pánové. Náš „přijímač“ je schopen vnímat možná deset impulzů najednou a vysílat jich do svého okolí dokážeme minimálně stejně tolik. :-)

Sedět jen tak u televize a nic u toho nedělat, to je doména mužů. Plně vnímat, jak dvě party různooděnců běhají za určitou kulatou věcí. Vypnout „přijímač“ pro veškeré okolní vzruchy a soustředit svou pozornost jen na blikající přístroj. Muž je u vytržení. Je tam napětí, soutěživost, trochu rivality, možná i kapka násilí. A hlavně – nikdo tam po něm nic nechce a pořád se ho na něco „důležitého“ neptá ani nediskutuje. Super. Jen mě u toho prosím tě neruš, musím ty kluky v duchu podporovat. To je nervák.

Vlastně bych mužům křivdila – zvládnou u toho popíjet pivko, nasměrovat lahev k puse, nasát a polknout. Občas se i chipsy trefí přímo do pusy. Občas. To je „drama“. :-)

No, pro ženy je „drama“ úplně něco jiného. Žena u své oblíbené a velmi duchaplné „Růžovky“ dokáže připravit večeři, prostřít stůl, zanadávat si a sdělit vám, že nechápe, jak zrovna tenhle doktor se mohl zaplést s touhle sestřičkou, vždyť ona je taková zmalovaná koza, že tohle je vůči manželce lékaře hrozně nefér. Samozřejmě čeká, že vy s ní budete 100% souhlasit. Jen prosím žádné dlouhé diskuze a detailní analýza situace či chování doktora no a nedej BOŽE obhajoba oné hříšné sestřičky. Dále stihneme hodit prádlo do pračky či sušičky, nebo vyžehlit, zpacifikovat dětičky a dostat je umyté a s vyčištěným chrupem do postele, nebo si u toho alespoň ještě otevřeme nějaký časopis, upleteme pár dalších řad svého nového svetříku. U toho stále sdílíme naše dojmy a pocity, komentujeme probíhající seriál, film nebo opět – nedej BOŽE i zprávy.

V těchto chvílích, pokud dojde ke střetu mužského a ženského principu, může být následkem řada nemalých výbuchů. Žena nechápe, jak se její muž může jen tak totálně líně a pasivně válet na gauči a koukat na něco, co stejně nijak neovlivní ani jeho ani ji ani jejich rodinu. A navíc – on tam prostě jen tak leží. Co leží, válí se! Vždyť by u toho mohl třeba nabrousit nože nebo opravit tu rozpadlou židli. Nebo ne? Muž má vypnutý „přijímač“ a vychutnává si klídek. Pardon, on ho nemá vypnutý, ale jeho přijímač je opravdu schopen vnímat informace jen z jednoho kanálu. Ostatní jsou pro něj zcela neslyšitelné či pouze jako jakási rušivá ozvěna někde z dálky.

Muž je zcela pohlcen vnímáním napínavého fotbalového mače. A najednou je vyrušen naprosto zcestnými dotazy a komentáři své ženy. Co zas sakra chce? Copak nevidí, že teď fakt nemůžu? A žena frčí ve svém tempíčku…Dáš si k večeři chleba nebo rohlík? Ten sýr už je nějaký divný, co myslíš, dá se ještě sníst? Ty naše nože jsou fakt na prd, měly by se nabrousit. Měly by se. A ta židle, taky už sotva drží pohromadě. Měla by se už taky konečně spravit, viď? Posloucháš mě vůbec? V poslední době mám pocit, že mě úplně ignoruje! No a tolik vytoužený klídek je v … :-)

Občas se člověk ptá, jak vedle sebe pokojně dokáže žít totální milovník klidu a míru a jeho totální narušitel. Ani jeden z principů není dobře ani špatně. Prostě jsme „od přírody“ různí. Už jen uvědoměním si těchto rozdílů v běžné komunikaci i ve vyhrocených situacích, vás „nešvary“ druhé milované půlky méně rozhází, vykolejí či naštvou. Myslete na to. Věřte, je to sakra náročné pro obě strany. :-)