KRITIKA JE OK, POCHYBENÍ JE VÝBORNÁ ZKUŠENOST A ZÁROVEŇ INFORMACE, JAK TO PŘÍŠTĚ UDĚLAT JINAK NEBO LÉPE

Lehce se to řekne. Ruku na srdce – kdo z nás se cítí při kritice fajn. Málokdo. Většinou ji bereme moc osobně a jdeme do emocí, namísto racionálního zvážení toho, zda na ní není trocha pravdy. Jak kritiku přijímáme je většinou dáno tím, jak jsme se s ní setkávali v dětství – jak nám rodiče ne/zametali cestičku, ne/nechávali nás tu a tam prožít i neúspěch a ne/byli nám oporou při vyrovnání se s nezdarem a zklamáním, zda se kritika týkala nás jako osoby nebo dané činnosti atd.

Pokud jsme slýchávali věty typu: Ty jsi ale nešika, zase jsi to umazal. Máš opravdu obě ruce levý. Čmářeš jako kocour, copak to neumíš líp? Prosím tě, raději nezpívej, vždyť je to hrůza! Necpi se tolik, nebo budeš tlustá, že neprojdeš dveřmi.

Maminka tě nebude mít ráda, když… Tak kritiku převážně bereme jako znak odmítnutí nás, naší osoby, odepření lásky i v dospělosti.

Klasická reakce je:

• POPŘENÍ – popírám existenci problému – já nemám žádný problém, takhle to vůbec není, nic tak strašného se nestalo…
• SEBEOBHAJOVÁNÍ – já jsem ale…, já za to nemůžu, ostatní to dělají také tak, vždyť to takhle děláme vždycky…
• PROTIÚTOK – zkritizuji něco na práci či osobě, která mne kritizuje – nejdříve byste se měl podívat, jak Vy zvládáte…, hlavně, že Vy jste pan perfektní… kdybyste mi pořád nedával další a další úkoly, tak bych….
• VYSVĚTLOVÁNÍ – hledání důvodů, proč věci dělám/řeším tak a tak – co mě k tomu vede – když já jsem tím chtěl, já jsem si ale myslel, …
• SNAHA O POCHOPENÍ – kladu dotazy pro lepší pochopení důvodů druhé strany, shrnuji obdržené informace svými slovy – co přesně tím myslíte, abych Vám opravdu rozuměl, pokud Vás chápu správně, domníváte se tedy, že bych měl…
• OPATŘENÍ/NÁPRAVA – nad kritikou se zamyslím, vyhodnotím a připravím eventuální opatření či za pomoci faktů vyjádřím své stanovisko.

Naše reakce vypovídá často o tom, že se dotyčný trefil do našeho slabšího místa, do naší bolístky, protože jinak bychom reagovali v pohodě, nemyslíte?

Ne nadarmo se říká, že kritiku a konstruktivní zpětnou vazbu bychom měli brát jako dar. Dar na cestě k našemu rozvoji, zlepšení. Jako něco, co nám může otevřít oči a ukázat to, co sami nevnímáme, nevidíme. Kritika nás posune mnohem dále než pochvala a plácáni po rameni.

Zpětná vazba nám rovněž může dosti říci o člověku, který nám ji podává – o jeho vnímání světa, hodnotovém systému, preferencích atd.

V privátním životě je výtka často zaobalené přání. Taky nemusíš chodit každý týden do hospody. (překlad – Můžeš mi prosím věnovat trochu tvého času a pozornosti?). ty se furt jen válíš na gauči (Mohl bys mi prosím občas pomoct?I Vyklizení myčky by bylo super věc). Často uslyšíme i zobecněné výtky, které už jsou na „vyšším levelu“ a volají po řešení. Ty mi nikdy, Ty mi vždycky, Vždyť ty pořád jenom… V tomto případě něčím druhému pravděpodobně dlouhodobě způsobujeme pocit neštěstí, nespokojenosti a ten takto křičí o změnu.