Ve firemním prostředí působím přes 15 let, proto mě i v dnešní době překvapuje „dinosauří“ přístup některých vedoucích pracovníků a majitelů firem. Informace o smyslu a přínosu leadershipu, nutnosti velké dávky emoční a sociální inteligence, vedení lidí koučovacím stylem atd., se na nás valí ze všech stran. Možná jsou tito dinosauři vůči všemu extra odolní nebo se nechtějí přizpůsobit novým podmínkám. Jedou ve svých mnoho let vyjetých kolejích. Ale víme, jak to s dinosaury dopadlo, přestože byli obrovští a silní…

Co je pro firemní dinosaury typické?

• neumí chválit, ocenit, poděkovat, podpořit, naslouchat
• nedají šanci novým myšlenkám, impulzům od kolegů – ani o nich hluboce nepřemýšlí, rovnou je smetou ze stolu a řeší si to po svém
• svým jednáním zabíjí motivaci a kreativitu, samostatné myšlení svého týmu
• všechno vědí nejlépe – mají přece mnohaleté zkušenosti v oboru
• fungují v modu rozkaz – aktivita – kontrola – další rozkaz
• právě kvůli letitému působení ve stejné oblasti trpí určitou „provozní slepotou“, názory nováčků je nezajímají – co ti o tom tak můžou vědět, vždyť mají ještě skořápku na zadku
• nenavazují kontakty a vztahy s kolegy stojící na oboustranné důvěře a oboustranném respektu – pouze zadávají úkoly, ale o svých lidech vlastně kromě pracovních výsledků vůbec nic nevědí
• pohrdají názory mladších manažerů/kolegů a často jim to dávají dosti znát
• snahou z vaší strany „vybudovat“ s nimi osobnější vztah většinou pořádně narazíte a odnesete si nejedno zklamání
• nemají problém s otevřeným ponižováním kolegů před ostatními a šíření špatné nálady
• nedokáží pracovat se svými emocemi, jsou často výbušní, křičí při poradách, třískají s věcmi
• brání se změnám a novinkám zuby nehty a toto stanovisko šíří po celém svém týmu, což může mít za následek na stagnaci jejich oddělení/týmu
• sociální a emoční inteligence jsou praktiky na nule – není divu, dříve se na tyhle „holčičí“ věci nehrálo
• ostatní lidi hodnotí pouze na základě jejich pracovních výsledků a výkonu – lidský faktor, píle, nasazení, snaha atd., pro ně nehrají prakticky žádnou roli
• úsměv u nich nečekejte, spíše podélné vrásky na čele a velmi výraznou svislou vrásku mezi očima u kořene nosu
• rádi pracují samostatně a nenechají si do ničeho příliš mluvit
• obklopují přikyvovači, loutkami, které s vidinou jistoty „teplého“ místa vše odkývají a oprašují šéfovo ego
• mohou být příčinou odchodu mladých schopných manažerů s velkým potenciálem z firmy
• a tak dále

Leč je výše uvedený seznam jen špičkou ledovce a rozhodně nenahrává tomu, dinosaury ve firmách ponechat, domnívám se, že firemní dinosauři jsou z určitého hlediska firemní poklad – perfektně znají procesy, produkty, všemožné zádrhele. Osobně si myslím, že každá firma by si jich měla cenit, ale zároveň je nechat poznat „nové“ cesty vedení lidí.

Oni sami k leadershipu většinou nedojdou – dříve se opravdu o tomto nemluvilo – není tedy možné jim jejich chování zazlívat. Negativ či nevhodnosti svého jednání si nejsou většinou vůbec vědomi. Věřím, že vše dělají s nejlepším úmyslem pomoci firmě dosáhnout maximálních výsledků. O to více je zde třeba výrazná aktivita a podpora ze strany firmy. Pak už je na nich, zda se po patřičných školeních či koučinku chytnou za nos či ne…

Máte vlastní zkušenosti s obdobnými dinosaury? Jaký styl jednání a komunikace vám pomohl s nimi pracovně vycházet? Zažili jste odchod schopných lidí v důsledku dinosauřího vedení?