Z mého včerejšího koučování jsem odcházela s trochu smíšenými pocity. V notýsku mi stálo několik úkolů a zapsaných myšlenek spolu s termíny realizace, které jsem si stanovila. Když jsem se na mé zápisky podívala, tak jsem začala uvažovat, jak moc pro mě dnešní sezení bylo užitečné. Vždyť tohle všechno tak nějak vlastně vím a takových peněz…Tyto pocity má občas možná vícero koučovaných, když ze svého sezení odchází.

Pak se ale u mě dostavilo kouzlo koučování, které sama osobně vidím v určité změně a také velké intenzitě přemýšlení, naprosto jasných akcích + termínech, které člověka dovedou ke stanovenému cíli.

Cca 3 hodiny od sezení se moje hlava rozjela na maxi výkon. Nad probíranými tématy jsem přemýšlela úplně všude – při přípravě večere, procházce se Střapinkou i večerní sprše. K původním pár poznámkám a myšlenkám tak přibylo neskutečně mnoho dalších kroků a nápadů, jak se s danými situacemi vyrovnat a posunout je.

Večer jsem celkem spokojeně usnula, a pochválila se za to, jak jsem si v hlavě pořádně mákla a kolik super věcí jsem vymyslela. Ráno jsem se vzbudila kapku po čtvrté a moje hlava jela dále. Rekapitulace dosavadních myšlenek, nové nápady, konkrétní plán. Po nějaké době jsem vyskočila z postele, protože už jsem se opravdu nemohla dočkat toho, až se do všech těch věcí pustím.

Přesně o tom koučování je. Alespoň takhle ho prožívám já osobně v roli koučovaného. Kouč člověka trochu „nakopne“ a pak už to frčí… Aktivita v myšlení i konání, silná vůle, odhodlání k pravidelnému opuštění komfortní zóny a obrovské chtění – to je základ pro úspěšné koučování.