Já jsem ale takový…
Každý si doplňte jméno, které sami sobě v interním dialogu dáváte, pokud se dopustíte nějaké chyby či selhání.
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak sami se sebou mluvíte? Klepete si častěji na rameno, jak jste dobrý a co všechno dokážete, nebo sami sebe vnitřně především shazujete a soustředíte se na své slabiny?
Zejména perfekcionisté mají velice peprný vnitřní dialog a jejich přirovnání sahají daleko, až k říši zvířat či k lidovému popisu tělesných částí. Již není žádnou novinkou, že naše myšlenky bezprostředně ovlivňují to, jak se cítíme, nestojíme si tedy za to, se sebou mluvit hezky?
Vynadali byste snad někomu jinému, na kom Vám záleží tak, jako nadáváte sami sobě?
Někdo možná ano, většina z nás by ovšem trochu přimhouřila oko či se držela určitých hranic slušnosti, řada z nás by toho druhého naopak ještě podpořila a podržela, nebo ne?
Vnímejte následujících 7 dní, jak k sobě a o sobě mluvíte. A nezapomeňte se pochválit! Vždy je za co…
Krásy dna
Troufám si říci, že si všichni myslíme, že jsme si již sáhli na své dno.
Aby Vás kritika „nebolela“
Udělali jste v dané činnosti vše, jak jste jen nejlépe mohli?
Jak „přežít“ kritiku
Kritika je ok, pochybení je výborná zkušenost a zároveň informace, jak to příště udělat jinak nebo lépe