Jsme to, co si myslíme
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou sílu mají naše myšlenky, co vše vlastně znamenají slova a jak jsou mocná? Slova jsou prostředkem pro vyjádření našich myšlenek – tedy toho, co se nám honí hlavou, co nás trápí nebo nám naopak dělá radost. Tím, že si danou věc konkrétně pojmenujeme, řekneme nahlas či v duchu, napíšeme, získá na síle, důležitosti, více ji vnímáme. Náš mozek na ni prioritně upne svou pozornost. Asi všichni známe situaci, kdy si koupíme auto určité značky a pak máme pocit, že se druhý den dohodli snad všichni majitelé této značky, že vyjedou do ulic – naše auto vidíme všude. Takto „jednoduše“ mozek funguje. Jakým myšlenkám věnujeme svou pozornost, takové vnímání reality si „přivodíme“.
Zkuste se následující týden či dva soustředit na to, co si myslíte a co říkáte. Myslíte a mluvíte především o tom, co Vás potěšilo, co se povedlo, kde jste uspěli a na co se těšíte, co klapne? Nebo se myšlenky a slova zaměřují především na problémy, negativní dopady, pochyby, strachy a nepříjemnosti? Neposilují Váš pocit bezmoci?
Jak myslíte, že negativní/positivní myšlenky ovlivňují to, jak se cítíte, jak jednáte, co hlavně vnímáte a jak se rozhodujete?
Jako další level vědomě zaměňujte sebeomezující výroky, jako: Na tohle nemám. To nedám… za výroky typu: Vím přesně, co mi to přinese a proč to dělám. Bude to náročné, možná si sáhnu na dno svých sil, ale zvládnu to. Aby náš mozek zajistil naše přežití, je jeho vývojově danou přirozeností hledat nástrahy a negativa.
My však máme v ruce „páky“, kterými můžeme vědomě ovlivnit zaměření i vnímání situací našim mozkem. Sami můžeme vědomě dodat mozku pozitivní náboj.
Krásy dna
Troufám si říci, že si všichni myslíme, že jsme si již sáhli na své dno.
Aby Vás kritika „nebolela“
Udělali jste v dané činnosti vše, jak jste jen nejlépe mohli?
Jak „přežít“ kritiku
Kritika je ok, pochybení je výborná zkušenost a zároveň informace, jak to příště udělat jinak nebo lépe