Přejímání zodpovědnosti za svůj život a aktivní tvorby svého života se nejeden pohodlný/líný člověk raději naprosto vzdá. Proč? Mám jednoduchou odpověď. Není to jednoduché. Stojí to energii, čas, nervy, řadu obětí, obsahuje mnoho klopýtnutí, nezdarů, obětování. Je to prostě náročné. Proto se mnoho lidí raději a „pohodlně“ nechá vláčet osudem, než aby něco začali dělat. U toho si ale nezapomínají stále stěžovat na nepřízeň osudu a na to, jak těžký mají život, jací jsou chudáci a jak se všichni ostatní mají perfektně. Kdo z těchto „ublížených chudáčků“ podniká aktivně něco pro změnu, pro zlepšení, pro posun??? Kolik, co, jak často a jak dlouho??? To je přeci jen a jen jejich volba, jak se svým životem naloží….