Jasně, proč by jinak za jeho služby člověk platil horentní sumy, že? Pravda je ale taková, že kouč za klienta nevyřeší vůbec nic. Je to koučovaný, kdo si přijde na svá řešení, objeví nové cesty a možnosti, které sám pro sebe a svou výzvu, cíl či „problém“ považuje za nejlepší. Je to on, kdo své odvážné nápady poté realizuje a nese za ně odpovědnost. Jakou roli tedy vlastně hraje kouč?

Kouč je neustále a často zvláštně se dotazující šťoura a provokatér. Klade otázky, na které klient v danou chvíli mnohdy nezná odpověď. Nebo ji nechce znát. Případně není ještě připraven, si dát upřímnou odpověď. Nebo si na ni pak během hlubokého zamyšlení rychle přijde.

Kouč správnými dotazy aktivuje maximum center v mozku spojených s oblastí, kterou klient řeší. Leč se klient už po setkání tématem aktivně a vědomě nezabývá, jeho podvědomí frčí na plné obrátky a chroustá, analyzuje, přehodnocuje podstatné informace.

Osobně koučovací proces přirovnávám k působení kvalitního parfému – je intenzivní a má dlouhotrvající efekt, dozvuk. Mnoho „AHA momentů“ může nastat během koučování. Řada z nich se však objeví pár hodin po sezení či mezi jednotlivými sezeními. Nezřídka při činnostech, jako je procházka přírodou, sprchování či těsně před usnutím nebo těsně po probuzení.

Kouč je drsňák se srdcem na pravém místě. Konfrontuje otevřeně klienta s jeho realitou, staví ho před nelehké výzvy, nastavuje mu „neutrální“ , ale často „nepříjemné“ zrcadlo. Zároveň bezmezně věří v klienta, jeho schopnosti a dovednosti. Vytváří mu optimální a bezpečné prostředí pro intenzivní přemýšlení, získání odstupu, uvědomení i vznik nových nápadů. Udržuje ho na vytyčené cestě k cíli a hlídá, aby z ní zbytečně neodbočoval, ale šel přímou a nejrychlejší trasou do cílové rovinky. Je koučovanému během celého procesu trvajícího často až rok, velkou psychickou podporou.

To je vše. Leč se to může jevit jednoduše, předpokládám, že pro většinu z nás budou první týdny velice náročné. Odolat pokušení podívat se na telefon, zkontrolovat, zda nedorazil důležitý email, zeptat se kolegy na to či ono atd., bude potřebovat notnou dávku silné vůle a sebeovládání.

Věřím však, že po 6 – 7 úspěšných a kompletně dokončených devadesátkách už bez nich nebudete chtít být. Jejich přínos pro práci i kariéru je extrémně velký. Nevěříte mi? Zahoďte předsudky a zkuste devadesátku alespoň 6x zrealizovat.