Na slovíčko…
Jednou z velmi dobrodružných cest sebepoznání je i zkoumání a pozorování vnitřního dialogu. Víte, co Vám vlastně Vaše vnitřní já říká, co ho tíží a po čem touží? Čím se zabývá, když nepřemýšlí nad zadanými úkoly, rozjetými projekty a povinnostmi, které Vás dneska ještě čekají?
V dnešní velmi rychlé době si jen málokdo udělá chvilku času, aby se zastavil a zamyslel nad sebou samotným, svým životem, prací, vztahy, fyzickým i psychickým zdravím, vztahem k sobě. Alespoň na pár minut vystoupil z křeččího kolečka, ve kterém denně na maximální výkon běháme a ani nestíháme vnímat, jak nám skutečně je. Zda vlastně běžíme v tom správném kolečku. Je to naše kolečko? Chceme tam vůbec běžet? Jak moc máte jasno v tom, kam a proč ve svém životě jdete? Směřují tam Vaše aktivity?
Zkuste sami vyrazit alespoň 1x týdně na 45 minut do parku, do lesa nebo se alespoň zamkněte v kanceláři, vypněte naprosto vše co Vás může rušit. Promluvte si se sebou. Překonejte počáteční zvláštní pocity. Možná Vás překvapí, co nového se o sobě dozvíte.
Krásy dna
Troufám si říci, že si všichni myslíme, že jsme si již sáhli na své dno.
Aby Vás kritika „nebolela“
Udělali jste v dané činnosti vše, jak jste jen nejlépe mohli?
Jak „přežít“ kritiku
Kritika je ok, pochybení je výborná zkušenost a zároveň informace, jak to příště udělat jinak nebo lépe