Kolikrát jste se chtěli do něčeho nového vrhnout, realizovat své sny a nápady, udělat změnu či závažnější rozhodnutí?

Kolikrát jste to opravdu udělali?

Vzpomenete si, co vás odradilo? Předpokládám, že mimo jiné i váš „bezpečí milující“ vnitřní hlas. Váš věčný vnitřní negativista. Vnitřní hlas, který vlastně nikdy nevěří v naše schopnosti ani ve štěstí. Mýlím se?

Největší brzdou jsme většinou my samotní. My a náš mozek. Mozek je „záchranná“ brzda, která se zapíná v situacích, které vyhodnotí jako nové či nejisté, ohrožující naši finanční situaci, náš status a jiné sociální potřeby. Mozek se nás snaží udržet „při životě“ – tedy v jistotě, klidu a bezpečí. My mu to chceme netradičními kroky, rozhodnutími a nápady nabourat, tak se holt brání. Vyšle nám pochyby, strachy, bloky – našeho vnitřního hajzlíka. Nedělej to, co když…, a přeci,.. tady to máš jistý, mohlo by se stát,… a všichni ostatní taky… proč ty bys to dělal jinak, vždyť už tolik lidí.. nikdo z nich… neblbni a neriskuj to…

Vzpomeňte si na zásadní situace ve vašem životě, kdy vás tenhle hajzlík přesvědčil, ať to rozhodně neděláte. Je něco, čeho nyní litujete, co vám stále běhá hlavou, že by bylo fajn udělat, mít, rozhodnout, změnit?

Napište tomuto hajzlíkovi dopis. Opravdu si sedněte, nazvěte si vnitřní hlas, jak vám to vyhovuje, a napište mu pěkně od srdce dopis, ve kterém zcela konkrétně popíšete, jak vám hatí plány.

Dále si sepište, jakými argumenty vás přesvědčí, jak moc se jeho hrozby a pochyby dosud vyplnily? Co přesně máte na svou obhajobu vy? Máte jasno v tom, proč danou věc chcete? Co díky ní získáte a o co přijdete, když ji mít nebudete?

Vypište si alespoň 6 nejoblíbenějších argumentů vašeho vnitřního hajzlíka. Máte na ně patřičné argumenty?

Hmmm, hotovo? Jaký z toho máte pocit, když to vidíte černé na bílém?

Jaká 1 hlavní myšlenka vám nyní běhá hlavou?