Já osobně jsem na slovíčko NEVÍM, naprosto alergická. Nejčastěji jsem ho slýchávala od mého pracovního týmu v jazykové škole, ale samozřejmě nejen tam.

Naštěstí se situace začala razantně měnit, když jsem pod vlivem studia koučování postupně integrovala nové znalosti a dovednosti i do mé firmy. Kolegyně zjistily, že odpovědí „nevím“ u mně opravdu nepochodí.

Věřím, že vlastně všichni víme… Jen jsme často líní se zamyslet. Slovem nevím pouze „odpinkneme“ zodpovědnost na někoho jiného. Hele, šéfe či kolego, já nevím. Ufff. A tím jsem z obliga. Fajn, ne?

Pokud řídíte tým lidí, určitě se s obdobným jednáním setkáváte i několikrát denně. Často se takto pohodlně zbavují zodpovědnosti podřízení vůči svým nadřízeným či dalším kolegům. Dříve bych ve výše uvedených situacích reagovala úplně jinak než nyní. Začala bych udávat řadu rad, doporučení a nápadů, co by se jak dalo udělat a vyřešit. Ale ejhle. Zde je kámen úrazu. Respektive kamenů je hned několik.

1. Svůj tým nikdy nenaučíte samostatně myslet, rozhodovat a jednat. Právě naopak. Všichni se sakra rychle naučí, že šéf má na vše řešení, proč oni by se tedy namáhali. S každou i malichernou otázkou půjdou za vámi.
2. Připravíte se o jiné varianty, pohledy a přístupy. Co si budeme nalhávat, všichni disponujeme svým „omezeným repertoárem“ řešení, který vznikl na základě našich zkušeností a našich znalostí. Slovo NAŠICH je zde podstatné…Ale ostatní lidé v týmu mají jiné zkušenosti, znalosti a jejich pohled na daný problém se diametrálně liší od našeho. Tím, že vše vyřešíme za ně, se často ani nedozvíme, že existují mnohem efektivnější i jednodušší cesty. A to je velká škoda, nemyslíte?
3. Vše bude na vás a vy se nestihnete věnovat ničemu jinému než pomáhání ostatním, realizaci činností a rozhodnutí za ně. ZA NĚ. Většina vedoucích pracovníků má své vlastní práce až nad hlavu. Přílišnou dobře myšlenou permanentní nápomocností škodíte sami sobě. Nestihnete se věnovat úkolům, které jsou pro vaši pozici klíčové. Zbytečně přicházíte o čas a dostáváte se do stresu.
4. Pokud se něco nepovede, máte to na talíři. Pokud vše klapne v souladu s vašimi radami, OK. Nikdo ani nehlesne, nepřijde vám poklepat na rameno a poděkovat za suprovou radu. Ale jestliže něco nevyjde, co asi uslyšíte? To říkal, šéf. Já jsem dělal jen to, co mi řekl můj nadřízený. V tom já nemám vůbec prsty. To jdi za šéfem, ten mi tohle poradil.

Cítíte po přečtení těchto řádků a představení si vaší pracovní reality, že je čas na změnu?

Příště se podíváme na to, co s tím… Nebo ještě lépe – máte již své vlastní nápady? Co tedy dělat? Co nedělat? Jak se s NEVÍM svého okolí vyrovnáváte vy?