Kouč nikdy neradí ani nehodnotí. Plně respektuje, že koučovaný je jediným odborníkem na svůj život. Co funguje a zapadá do zkušeností, představ, hodnotového systému či přání kouče, vůbec nemusí být v souladu s koučovaným a jeho představami, byť se to může na první pohled zdát.

Proto dobře míněné rady většinou nepadají na úrodnou půdu. Často mají zcela opačný efekt – agresi, negování, odmítání, pocit snížení statusu – čehož si je kouč dobře vědom a rady si nechává pro sebe. Uvádí se, že až každá 13. rada přinese očekávaný výsledek. Proč tedy plýtvat energií. Ať si to koučovaný pěkně vymyslí sám. Vedle výše uvedeného, má neudílení rad ještě další důvody.

Koučovaný velmi dobře ví, co a proč chce, a většinou i velmi přesně ví, jak k cíli dojde, ale něco mu v tom brání. Často je to nedostatek odvahy i upřímnost k sobě samému, zavírání očí před skutečností, odsouvání atd. Někdy jsou odpovědi uloženy hluboko v podvědomí a je potřeba tyto myšlenky či nápady aktivovat a převést do vědomí.

Pokud si člověk na řešení přijde sám, uvede „do provozu“ právě ta neuronová spojení, která se dané oblasti týkají a ty mu následně „servírují“ další a další možnosti, jak pokračovat, co vše k tomu bude potřeba, jaké překážky se mohou vyskytnout atd. Zároveň se do těla vyplaví obrovské množství dopaminu a serotoninu, hormony, které jsou zodpovědné za dobrou náladu, nadšení, zvýšení energie, efektivní koncentraci a podporují chuť se ihned pustit do realizace.

Tyto obvody, které byly při koučování řádně „podrážděny“, pak pilně pracují i ve chvílích, kdy koučovaný již řeší úplně jiné věci. Zpracovávají, selektují, slučují a nově ukládají získané informace.

Kouč dobře ví, proč neradí…