Stále mne udivuje, kolik z nás žije mnoho let ve vztahu, kde se dlouhodobě necítí fajn. Sama jsem takto přes 2 roky kdysi žila a nyní už to fakt nedokážu pochopit. Život je moc krátký na to, abychom se trápili a v životě jen přežívali. Proč přesvědčujeme sami sebe, že se to ještě dá, že by to třeba s někým jiným bylo ještě horší a pak ta nejčastější věta – Já budu sám!! A to bude hrůůůza. Co když už nikoho nenajdu?

Je to ale opravdu tak? Často se člověk může cítit mnohem lépe sám než v nefungujícím vztahu. Tento čas se dá přeci báječně využít pro koníčky, rodinu a přátele, seberozvoj a sebevzdělání, rozjed firmy, realizaci plánů, na které ve vztahu prostě nebyl čas. Já jsem si tuhle dobu užila na plné pecky ve všech směrech. Vyčistila si hlavu tak, abych mohla navazovat další vážnější vztahy. Že k tomu patřilo i nemálo proplakaných nocí, to rozhodně nezastírám.

Každopádně těch x měsíců bez vážného vztahu mi jen prospělo a naučila jsem se být šťastná sama se sebou. (a Střapinkou) Umíte si užívat své samoty?