Na tuto ideu mne přivedl výrok mého koučovaného, který se mnou zlepšuje zvládání svých emocí na pracovišti. Uvědomil si věc, která mu přinesla zcela nový pohled na jeho situaci. „Ne vždycky to, co si já myslím, že si myslí ten druhý, si ten druhý i opravdu myslí. Tohle mě nikdy nenapadlo. Takhle jsem se na to nikdy nekoukal.“

Úžasná a strašně pravdivá věta, nad kterou bychom se měli zamyslet a ve vyhrocených situacích si na její hloubku vzpomenout – ale nejen ve vyhrocených. Copak vy máte nějakou extra schopnost, díky které vidíte ostatním lidem přímo do hlavy? Díky které přesně dokážete z výrazu obličeje a chování zjistit, jaké myšlenky se mu/jí honí hlavou a co přesně cítí, prožívá, jaké má intence? Ale no tak…

Viděné, slyšené a jinak vnímané indicie nemusí být vždy 100%.

Všichni toto děláme mnohokrát denně. Myslíme si, že on/ona si myslí to a to, v chování ostatních hledáme nějakou souvislost s námi osobně, za slovy hledáme skrytý význam – co nám tím doopravdy chtěl/a říct? Určitě něco proti mně má, co se děje… atd.

Usuzujeme, děláme si své závěry a konstruujeme domněnky, v hlavě píšeme negativní až katastrofické scénáře. Hledáme za vším xy dalších skrytých významů, které mluvčí třeba vůbec, ale vůbec na mysli neměl.

Jsme schopni najít tisíc „jasných a logických“ důvodů, proč nás šéf ráno před firmou pozdravil tak stroze, drsným tónem a tvářil se u toho tak vypruzeně. A my? Nacházíme se v infarktovém stavu, pomalu balíme věci ze stolu, koukáme na web na nabídky práce a čekáme každou chvíli výpověď. Přitom šéf mohl být pouze hluboce zamyšlen nad schůzkami, které ho čekají. Nebo se doma pohádal u snídaně s ženou a v hlavě si promítal, co se vlastně stalo. Svým chováním, tónem ani výrazem obličeje nám nedával naprosto nic najevo.

Kolegovo styl jednání vůči nám nemusí vlastně vždy souviset přímo s námi. On takový prostě může „od přírody“ být a to, že my v jeho chování hledáme všemožné souvislosti s námi, přemýšlíme nad jeho vztahem k nám, a ve všem hledáme jeho nekalý úmysl, útok na naši osobu atd., to už je náš problém… Kolegu, šéfa či tchýni nejspíš nezměníme. Co můžeme ale změnit, je vlastní vnímání a smýšlení o těchto lidech.

Zkusme sílu našich extra schopností občas vypnout nebo je alespoň utlumit a uvědomit si, že se hlásí ke slovu, a to slovo jim občas jednoduše nedejme. Ušetříme si nervy. A to podstatně.