V poslední době se mi do cesty „připletlo“ vícero žen, které většinu života strávily ve stínu svých úspěšných mužů. Mužů, kteří vydělávají velké peníze, budují kariéru, firmy, sebe.

Tyto ženy „poslušně“ své muže následovaly do cizích zemí, vzdaly se práce, některé dokonce i studia na VŠ a staly se 100% partnerkami, manželkami, maminkami, které se staraly o chod domácnosti, zabývaly se prakticky „jen“ péčí o děti i manžela. Ony však zcela zapomněly na sebe. To si ženy začaly bolestně uvědomovat, až když děti dosáhly věku, kdy je už příliš nepotřebují. Najednou mají pocit, že je vlastně nepotřebuje nikdo. Muž si jede ve svých kolejích, děti jsou samostatné. Komu vyperou, vyžehlí, nakoupí, připraví svačinu a oblečení na následující den, když manžel létá po světě a děti už nejsou děti?

Kamarádky žádné – na ně předtím nebyl čas. A koníčky? Co to je?

Řada žen si prošla touto krizí, kdy přemýšlela, co se sebou a svým životem dále. Ne všechny bohužel našly odvahu se vrhnout do nového života a začít žít dle SVÝCH představ – opět studovat, rozjet své malé i velké podnikání, pečovat o své tělo i duši, chodit mezi lidi, najít si koníčky, kamarády, navazovat vědomě kontakty. ŽÍT.

Vám, kterým se to podařilo – smekám před vámi. Mohla jsem být sama svědkem toho, že to byla cesta nelehká a bylo na ní třeba mnoho odvahy. Každopádně jste důkazem toho, že to jde a určitě i vzorem pro ženy s podobným životem. Rozkvetly jste před mými zraky, staly se z vás sebevědomé krásné a otevřené ženy. Gratuluji!