NEVÍM, JÁ FAKT NEVÍM – 2. DÍL
Naváži na první díl tohoto článku. Pevně doufám, že si nyní již dáváte pozor na to, aby vám osobně slovo NEVÍM příliš často z úst nevyšlo. Tím byste extra vzorem pro svůj pracovní tým nebyli.
Zároveň i vaši kolegové jsou poučeni o tom, co se vlastně za slovem NEVÍM skrývá.
Jak tedy přivést své lidi k samostatnému myšlení a rozhodnosti?
Odpověď je jednoduchá, přestože vám její osvojení zabere nemálo času a hlavně hodně přemáhání NEudílet „dobré“ a často nechtěné rady.
- Základem je: neradit, mlčet, ptát se, poslouchat, ptát se a mlčet. Ta Houdková se asi zbláznila, ne? Ne, ne, opravdu to funguje.
Abyste na své kolegy hnedka „nenaběhli“ s koučovacími metodami, doporučuji jednodušší cestu – použití ticha a otázek typu: Co byste navrhoval Vy? Jaké řešení Vám osobně přijde nejlepší? Co byste v tuto chvíli viděl jako optimální cestu? Co už Vás v této souvislosti napadlo? Co ještě? K jakým myšlenkám jste zatím dospěl? Ještě něco? Co vám říká Vaše intuice?
Dejte svému protějšku dostatek času na přemýšlení a vyjádření myšlenek. Nehodnoťte jeho odpovědi.
- Podstatně těžší cestou je být prostě zticha. Sakra náročná a zpočátku možná i nepříjemná situace, ale fakt to zkuste – hlavně neraďte a nehodnoťte.
Aby se váš protějšek cítil v rozhovoru OK, je třeba mu ukázat, že ho vnímáte, že jste tu pro něj. Stačí pokyvovat hlavou, broukat hmmmm a hmmm, podívat se na kolegu, nasadit zamyšlený obličej, sjet očima někam do strany a delší chvilku nic neříkat. Vydržte aspoň minutku, dvě, tři. Mezitím mu to v hlavě začne slušně šrotovat a návrhy na řešení se vyrojí.
- Pokud ani výše uvedený postup druhou stranu „nenakopne“ k vlastnímu nápadu, zopakujte velice stručně hlavní myšlenky toho, s čím dotyčný přišel. Abych Vám byl schopen dobře pomoci, potřeboval bych si to pro sebe shrnout a ujasnit, pokud dovolíte. Říkal jste, že potřebujete…. A teď si nevíte rady s…, ale chcete to vyřešit, aby…. Jinak se …. Rozumím tomu takto dobře? A poté opakujte dotazy a postup z kroku č.1.
Garantuji Vám, že se většině případů stane nečekané. Lidé začnou sami myslet! Prakticky vždy si opravdu naprosto sami zodpoví dotazy, se kterými přišli za vámi. Často dojdou k perfektním řešením, jak se s danou situací vypořádat. Navíc jsou svou myšlenkou nadšení a je pravděpodobnější, že se hned a s větší vervou vrhnou do realizace, než kdybyste jim pouze řekli, že to mají udělat tak a tak.
Pokud jste to zvládli až sem, gratuluji. Vím, že to nejsou lehké kroky a na začátku se v nich člověk necítí úplně fajn.
Pozor! Tady Vaše práce nekončí! Ba naopak. Od nápadu k realizaci je ještě dlouhá cesta spojená s Vaší positivní podporou, chválením, ale i kontrolou průběhu jednotlivých kroků. O tom až někdy příště.
Potrénujte se v mlčení, dejte svým lidem prostor k přemýšlení, budete se divit, na co všechno přijdou.
Komentáře jsou uzavřeny.