Jak vidí efektivní leader svůj tým? 4. díl
Pravidelně můj tým chválím, dokážu ocenit práci druhých – veřejně i mezi 4 očima. Každému dokáži dát patřičně najevo důležitost jeho práce – nejen formou finanční odměny.
Pravidelně můj tým chválím, dokážu ocenit práci druhých – veřejně i mezi 4 očima. Každému dokáži dát patřičně najevo důležitost jeho práce – nejen formou finanční odměny.
Zbavil jsem se dřívější potřeby vše kontrolovat či dělat práci za mé lidi, čímž jsem ubíjel jejich samostatnost, kreativitu i zodpovědnost a schopnost rozhodovat se.
nesu i krátkodobý nezdar mých lidí, pokud je pro nás/ně z dlouhodobého hlediska přínosem – přináší poučení, novou zkušenost, rozvoj samostatnosti a zodpovědnosti atd. Dávám jim po určitou dobu bezpečný prostor pro chybování, především na začátku – učený z nebe nespadl.
Zajímám se nejen o výsledky a čísla, ale i o můj tým.
Jasně, proč by jinak za jeho služby člověk platil horentní sumy, že? Pravda je ale taková, že kouč za klienta nevyřeší vůbec nic. Je to koučovaný, kdo si přijde na svá řešení, objeví nové cesty a možnosti, které sám pro sebe a svou výzvu, cíl či „problém“ považuje za nejlepší. Je to on, kdo své odvážné nápady poté realizuje a nese za ně odpovědnost. Jakou roli tedy vlastně hraje kouč?
Máme ho v hlavě všichni. Ozývá se, když jde jakkoliv do tuhého. V případě, že se rozhodujeme o změně práce, rozchodu, přerušení studia či pokud máme chuť se do něčeho nového pustit, ale ovládne nás strach, nejistota, obavy, pozbydeme sebedůvěry.
Nemálo z nás má naprosto jasné pracovní cíle, kterých chce v následujících letech dosáhnout. Jak by měl vypadat vývoj naší kariéry, na jakém postu se chceme do 5 – 10 let nacházet. Strategie i jednotlivé kroky jsou určeny.
Tento nápis by neměl chybět na dveřích žádného manažera ani ředitele. Alespoň jednou týdně si dopřejte svou devadesátku. Přesněji 90 minut pro analýzu stávající pracovní situace, vývoje firmy, vztahů a funkčnosti týmu, stavu zadaných úkolů, ale i pro detailní naplánování potřebných kroků, nalezení řešení problémů atd.
Ve firemním prostředí působím přes 15 let, proto mě i v dnešní době překvapuje „dinosauří“ přístup některých vedoucích pracovníků a majitelů firem. Informace o smyslu a přínosu leadershipu, nutnosti velké dávky emoční a sociální inteligence, vedení lidí koučovacím stylem atd., se na nás valí ze všech stran. Možná jsou tito dinosauři vůči všemu extra odolní nebo se nechtějí přizpůsobit novým podmínkám. Jedou ve svých mnoho let vyjetých kolejích. Ale víme, jak to s dinosaury dopadlo, přestože byli obrovští a silní…
Náš mozek, tím pádem i my, miluje „staré“ známé věci. Vybočovat z hluboce vyjetých a mnohokrát ozkoušených a občas i osvědčených kolejí – to pro mozek není moc fajn. Proto se tomu brání zuby nehty.
Být myšlenkami tam, kde v daném okamžiku opravdu jsme, nenechat je brouzdat někde jinde, na jiném místě, s jinými lidmi, v čase zítra, za týden… Pro mnoho podnikatelů, top manažerů a pilných OSVČ včelek toto představuje snad nadlidský výkon, ale týká se samozřejmě úplně všech.
Taky „bychujete“? Jak moc? V poslední době se soustředím na to, kolikrát, kdy a jak lidé v mém okolí používají slovo „bych“ v nejrůznějších tvarech, situacích a souvislostech. Došla jsem k závěru, že my „bychom“ vlastně asi úplně všichni všechno, kdyby ale…